Významnou součástí Hofmanova života i tvorby byla jeho manželka Drahomíra Hofmanová, kterou opakovaně portrétoval v obrazech i kresbách. Její podoby zachycují nejen proměny času, ale i vývoj malířova přístupu k portrétu – od soustředění na tvář k propracovanější psychologické charakteristice modelu. Mezi významné práce patří například Portrét D. v růžových šatech (1939) nebo pozdní obraz Malířova žena (1974).
Kresby Drahomíry dokládají Hofmanovo mimořádné kreslířské mistrovství i hluboký citový vztah k manželce. Zachycoval ji při odpočinku i při běžných domácích činnostech, přičemž i v intimních motivech zůstával jeho projev střídmý a kultivovaný.
Drahomíra Hofmanová byla vzdělaná a kulturně založená žena. Starala se o rodinu, vytvářela zázemí pro manželovu práci, zajímala se o literaturu, umění a společenské dění a aktivně udržovala kontakty s přáteli i uměleckým prostředím. Doprovázela Karla Hofmana na výstavách a významných společenských akcích.
Karel a Drahomíra Hofmanovi uzavřeli sňatek 26. prosince 1939. Společně vychovali dvě dcery, Marcelu a Drahomíru, a během života žili ve Zlíně, Uherském Hradišti, Jablůnce i na Soláni. Drahomíra byla svému muži oporou po celý jeho život, v obdobích úspěchů i obtížných životních etap.
Vyrůstala v prostředí, kde bylo výtvarné umění přirozenou součástí každodenního života. Vystudovala keramiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a vypracovala se mezi nejvýznamnější české keramičky a sochařky své generace. Ve své tvorbě se zaměřovala na figurální keramiku a plastiku, která se vyznačuje silným emocionálním výrazem, symbolikou a osobitým výtvarným rukopisem. Její díla byla představena na řadě domácích i zahraničních výstav a získala významná ocenění. Přestože navázala na umělecký odkaz svého otce, vytvořila si vlastní, originální výtvarný styl.
Mladší dcera Karla Hofmana, si zvolila odlišnou uměleckou dráhu. Přestože nejprve studovala kamenosochařství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, nakonec zvítězila její láska k divadlu. Absolvovala herectví na JAMU v Brně a stala se výraznou osobností českého divadla, filmu i televize. Působila především v Národním divadle Brno a Divadle Petra Bezruče v Ostravě, ztvárnila řadu významných divadelních i filmových rolí a věnovala se také dabingu a rozhlasové tvorbě. Přestože si vybrala jiný umělecký obor než její otec, po celý život si uchovala silný vztah k jeho tvorbě i k prostředí Soláně, které považovala za svůj druhý domov.